Chemická rozpouštědla

a. Methylenchlorid (DCM)
b. Ethyl-Acetát

Jedná se o nejrozšířenější, a především nejlevnější metodu extrakce kofeinu, k níž se používá buď methylenchlorid nebo ethyl-acetát.
Methylenchlorid (také dichlormethan či DCM) je těkavá chemická sloučenina, která se mimo jiné používá i jako odmašťovač či odstraňovač nátěrů. Ač byl methylenchlorid spojován s řadou zdravotních rizik, Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) označil riziko za „v podstatě
neexistující“. Methylenchlorid se navíc vypařuje již při teplotě 40 °C a vzhledem ke skutečnosti, že se káva praží při teplotách kolem 200 °C, je nepravděpodobné, že by po procesu zůstaly jakékoli zbytky této látky v konečném šálku kávy. Pomocí methylenchloridu je z kávy odstraněno až 97% kofeinu.Použití ethyl-acetátu k odstraňování kofeinu je považováno za přírodnější a bezpečnější cestu, neboť jej nalezneme například i ve zrajících jablkách nebo ostružinách. Nevýhodou ethyl-acetátu je jeho charakteristický zápach, který může v kávě přetrvat, jedná se totiž o jednu ze základních látek octa. Každou z těchto látek lze k dekofeinizaci využít přímou či nepřímou metodou. Při nepřímé metodě se kávová zrna máčí v téměř vroucí vodě po několik hodin, čímž dojde k extrakci kofeinu, ale i dalších chuťových prvků a olejů ze zrna. Poté se vyjmou zrna z vody a přesunou se do nádoby s daným rozpouštědlem na zhruba 10 hodin, při čemž se molekuly
rozpouštědla vážou s molekulami kofeinu, tato výsledná kapalina se poté zahřeje, aby došlo k vypaření rozpouštědla a kofeinu. Nakonec se zrna vloží zpět do této kapaliny, aby znovu vstřebaly oleje a chutě. Na druhé straně přímá metoda spočívá v napařování kávových zrn po dobu zhruba 30 minut, čímž dojde k jejich nabobtnání a rozšíření pórů. Následně jsou opakovaně proplachovány rozpouštědlem zhruba 10 hodin za účelem extrakce kofeinu. Kapalina je potom vypuštěna a kávová zrna jsou opět napařena, aby došlo k odstranění zbytku látek.

Oxid uhličitý CO2
Tato metoda byla vyvinuta poměrně nedávno vědcem Kurtem Zoselem z německého Institutu Maxe Plancka. Využívá místo výše uvedených rozpouštědel oxid uhličitý, který uvolňuje z kávových výhradně kofein, nedochází tedy ke ztrátě jiných důležitých vlastností zrn.
Kávová zrna se vloží do vody do nádoby z nerezové oceli, která se poté uzavře a utěsní. Následně je do extrakční nádoby vtlačí tekutý oxid uhličitý, který na sebe váže kofeinové molekuly a v návaznosti na to se opět vypustí a přenese to absorpční komory, ve které je postupně snižován
tlak a oxid uhličitý se vrací do plynného skupenství. Jakmile je proces dekofeinizace dokončen, kávová zrna se vysuší a oxid uhličitý je za použití uhlíkového filtru oddělen od kofeinu a připraven k opětovnému použití.
Vzhledem k ceně této metody je hojně využívaná k extrakci kofeinu z komerční, méně exotické kávy.

Voda

a. Mountain Water (MWP)
b. Swiss Water (SWP)

Extrakce kofeinu vodou se provádí dvěma způsoby, a to Moutain Water Process a Swiss Water Process.
Metoda Mountain Water Process (MWP) je nepřímou metodou dekofeinizace kávy z mexické společnosti Descamex za použití čisté vody z nejvyšší hory Mexika Pico de Orizaba. Zelená kávová zrna se namočí do vodního roztoku, který odstraní jak kofein, tak další rozpustné látky, které se v kávě nacházejí (například různé aromatické sloučeniny). Vodní roztok se poté oddělí od zrn a
prožene speciálním filtrem, jehož účelem je zachycení molekul kofeinu. Vodní roztok – nyní již bez kofeinu – se poté znovu zavede k zrnům zelené kávy, která opět absorbují dříve odstraněné aromatické sloučeniny. Káva je následně vysušena a připravena na export. Swiss Water Process (SWP) byl, jak již napovídá název, poprvé představen ve Švýcarsku v roce
1933 a později komercionalizován společností Swiss Water Decaffeinated Coffee Company Inc. založené v roce 1988. Jedná se o způsob, ke kterému není třeba žádných chemikálií za využití co možná nejčistší vody. Nejprve byla zelená kávová zrna máčena ve vodě, dokud nedošlo k extrakci
veškerého kofeinu a aromatických sloučenin. Tyto zrna byly následně vyhozeny a ze zbylého roztoku byl uhlíkovým filtrem odstraněn kofein za současného zanechání aromatických sloučenin.Tento roztok se nazývá Green Coffee Extract (GCE). Zpočátku bylo za účelem vytvoření extraktu
nutné obětovat menší množství kávy, tento je současně třeba pouze „udržovat“ pomocí postupnéhopřidávání čisté vody.
Během procesu dekofeinizace se kávová zrna namočí do malého množství GCE, čímž se vytvoří nasycený roztok, pomocí kterého se extrahuje pouze kofein, ostatní důležité sloučeniny však zůstávají nedotčené. Poté jsou zrna vysušena na 10,2 % vlhkosti a připravena k pražení.
Zajímavostí je fakt, že při pražení kávy, u níž došlo k extrakci kofeinu vodou, není slyšet „crack“,dochází totiž ke změně buněčné struktury kávových zrn.